Ing. Jan Bauer, kandidát do PSP ČR - Články a komentáře

Jan Bauer
Ing. Jan Bauer, kandidát do PSP ČR » Články a komentáře

Články a komentáře

Vláda děti odepsala, z Plagy si Babiš udělala otloukánka

2021-03-16

 

Samoživitelky a samoživitelé patří k největším obětem pandemie koronaviru, říká v obsáhlém rozhovoru pro eXtra.cz poslanec Jan Bauer (ODS). Nejen na ně podle něj dopadá současná krize. Zastupitel Jihočeského kraje vidí jako zásadní chybu vlády to, že jsou zavřené školy a děti přichází o důležitou prezenční výuku, která je mnohem kvalitnější než distanční. "Považuji téměř za zločin, že zrovna v Česku jsme zamkli děti pod zámek na celý rok a možná ještě déle," zlobí se Bauer, podle kterého by mělo být vzdělání prioritou i v době pandemie.

Podle nedávného průzkumu agentury STEM více než tři pětiny samoživitelek a samoživitelů obtížně vycházejí s příjmem, tento podíl pak během epidemie koronaviru vzrostl a neustále stoupá. Před krizí mělo problém vyjít s penězi 54 procent samotných rodičů, podle výsledků průzkumu je to nyní 62 procent. Patří podle vás právě samoživitelky a samoživitelé k největším obětem současné pandemie?
O tom není žádná diskuze a důvody jsou jasné. Pokud byl rodič s dětmi sám, tak to v takové krizi schytal hned z několika stran. Nejenže často přišel o živobytí, protože právě samoživitelky v mnoha případech pracují na částečné úvazky nebo na dohodu, takže cesta k výpovědi je krátká, ale současně musely řešit domácí výuku dětí, ošetřovné v případě onemocnění nebo karantény a celkově zvýšené náklady na život. V takové situaci, kdy se nemůžete opřít o partnera, logicky nemáte volné ruce k tomu shánět si třeba novou práci. Proto jsme se v ODS třeba rozhodli nakoupit třicet tisíc respirátorů a rozvézt je lidem, kteří mají povinnost používat pro ně drahé pomůcky, ale mají problém je sehnat nebo zaplatit. Takto jsme po celé republice distribuovali respirátory organizacím pomáhajícím samoživitelkám, seniorům nebo lidem bez domova.

S jakými nejmarkantnějšími případy zoufalství lidí se setkáváte?
Za poslední rok se na mě obrátily desítky lidí a tam, kde jsem mohl, jsem se snažil pomoci. Ze svého regionu si pamatuji třeba na maminku tří dětí, která ze dne na den přišla o práci v gastronomii, hodně případů se týkalo i lidí pracujících na dohodu. Právě jim jsme se v ODS snažili pomoci, protože vládní pomocí dlouho propadali. Stejně tak jsme se snažili prosadit lepší podmínky pro lidi samostatně výdělečně činné. A jako jihočeský poslanec mohu říct, že velkou pomoc směroval k samoživitelům v posledních měsících i kraj a samospráva a že mě vlna solidarity mezi lidmi možná až zaskočila.

Je pomoc, kterou těmto lidem v současné situaci poskytuje stát, podle vás dostatečná?
Osobně si myslím, že sociální systém je u nás robustní, pomoc je ale pomalá a zatížená papírováním. My jsme potřebnou pomoc lidem viděli od začátku jinak než vláda. Chtěli jsme a chceme, aby se ekonomický život po odeznění epidemie co nejrychleji vrátil do starých kolejí. Aby to bylo možné, měl stát lidem pomoci zachránit jejich práci a živobytí. Udělat to včas, rychle, masivně a účinně. A to bohužel neudělal. Vzpomínám si, že třeba na jaře jsme marně prosazovali zvýšení ošetřovného na děti. Vláda nás odmítla, ale o pár týdnů později přišla s totožným návrhem. Jenže to bylo už ve chvíli, kdy byl na stole záměr pustit do škol děti z prvního stupně. Takže dali lidem víc peněz, ale současně si zmenšili skupinu rodin, kterým tuto pomoc vyplatili.

Co vás v souvislosti s rodiči nejvíce popuzovalo?
V zásadě jsem už odpověděl, ale zvýšení ošetřovného už dnes není hlavní téma. Zajímat by nás měl hlavně termín, kdy děti začnou znovu chodit do školy. Považuji téměř za zločin, že zrovna v Česku jsme zamkli děti pod zámek na celý rok a možná ještě déle. Chápu obavy z vývoje pandemie, ale otevření škol a vzdělání mělo být od začátku absolutní prioritou pro celou společnost. Namísto toho vláda děti odepsala. Podívejte na ministra školství. Jeho role je naprosto nedůstojná, vždyť si z něj premiér Babiš udělal největšího vládního otloukánka. Štve mě také zmatečnost a nepřehlednost jednotlivých opatření, kdy některá vyplývají ze zákona, jiná řeší ministerské dotační programy. Někdy až závistivě hledím u nás na Prachaticku za hranice do sousedního Německa, kde stát od samotného začátku pandemie pomáhá občanům podle jasných a srozumitelných pravidel.

Velkým problémem je dle průzkumu agentury STEM fakt, že během pandemické krize přišlo celkem 19 procent samoživitelů o zaměstnání či práci na dohodu. Desetině se pak snížila mzda, což řadu lidí vedlo mimo jiné ke stěhování do levnějšího. Přitom právě vysoké ceny bydlení jsou pro 36 procent respondentů neúnosné. Jaké je možné řešení této situace?
Nebudu říkat, že řešením jsou státní nebo sociální byty. Takové pokusy tady byly a vždy selhaly. Protože sociální byt jednomu pomůže, druhý si ho vyšmelí a třetí bude závidět, protože si stejně velký byt ve stejné lokalitě musí koupit ze svého na dluh. Stát není developer a neměl by se do výstavby montovat. Je to úloha pro obce, které sociální bydlení za případné finanční podpory státu zřizují v rámci svého bytového fondu a mohou při tom brát ohledy na místní podmínky. Řekl bych, že to dělají v čím dál větší míře, což je správné. Řešení k dostupnějšímu bydlení leží jinde. Hlavně v lepších podmínkách pro výstavbu a odplevelení stavebního práva. U těch skutečně nízkopříjmových skupin je pak třeba podívat se na fungování dávek na bydlení. Vláda jejich revizi slibovala, ale u slibů také zůstalo.

Podle Dagmar Vogtové z projektu Vaševýživné.cz na samoživitele tíživě dopadá i fakt, že 31 procent jich nedostává vůbec výživné, třináct procent pak pouze nepravidelně. Jaká je v současné době vymahatelnost práva v této situaci?
Vymahatelnost je žalostná a bohužel ji nezlepší ani slavně zavedené náhradní výživné. ODS tento krok nepodpořila, protože jsme přesvědčení, že jen navýší počet rodičů, zejména otců, kteří se ke svým dluhům nebudou mít. Chtěli jsme v té souvislosti po ministerstvu spravedlnosti konkrétní legislativní návrhy, jak vymahatelnost dluhů zvýšit, ale kde nic, tu nic.


Podle průzkumu STEM celkem 22 procent dotázaných samoživitelů požádalo za poslední rok o sociální dávky. Uspěla však pouze polovina.
Pokud je člověk v nouzi, Úřad práce by mu měl umět pomoci a poradit, byť i tyto úřady jsou momentálně kvůli koronaviru na hranici kolapsu. Existuje také mimořádná okamžitá pomoc, na půdě sněmovny zrovna nyní leží návrh na zrychlení jejího vyplácení, protože pokud má být taková pomoc rychlá, nemůže na ni příjemce čekat 30 dní. Podle individuální situace podají pomocnou ruku i některé neziskové organizace, nikdo by neměl mít ostych takovou organizaci ve svém okolí oslovit. Během uplynulého roku jsem několik z nich blíže poznal, mimo jiné při rozvážkách ochranného materiálu a další materiální pomoci, a lidé v nich odvádějí skutečně skvělou a hlavně hmatatelnou práci.

Samoživitelky a samoživitelé však nejsou jedinou skupinou obyvatelstva, která v současné situaci patří k nejpostiženějším. Jaké další skupiny vnímáte jako vysoce ohrožené, kde v jejich případě stát selhává a jaké je možné řešení?
Jsem rád, že se ptáte, protože bych nerad tuhle diskuzi omezil na samoživitele. V ekonomických problémech se totiž stejně tak ocitly i funkční rodiny s více dětmi. Takové mají na domácí výuce, často na omezeném prostoru, hned několik dětí najednou, musejí obstarávat potřebnou techniku, platit připojení, to je často opravdu blázinec a náklady v takových rodinách během lockdownů raketově rostou. Opět se mi vybavuje jedna zkušenost, ještě z doby před covidem. To jsme ve sněmovně na sociálním výboru usilovali o přesměrování části evropských financí z genderu na podporu velkých rodin, které mají obtížnější život už proto, že potřebují třeba větší auto a nevtěsnají se do panelákového 2KK. Ta urputnost, se kterou se ministerstvo práce a sociálních věcí bránilo, byla nebývalá. A to mě dovádí k obecnější úvaze. Stát tu musí být pro samoživitele i lidi v nouzi. Současně by měl ale vytvářet podmínky pro to, aby v Česku bylo co nejvíce stabilních rodin, ve kterých fungují oba rodiče. A to nás možná odlišuje od socialistů. Levicová a progresivistická rodinná politika význam rodiny spíše drolí a pak zachraňuje to, co nefunguje, pravicová a možná lehce konzervativní rodinná politika tomu chce předcházet, aby se z rodiny sociální případ vůbec nestal.

Zdroj: www.extra.cz

 
Zpět

 

Jan Bauer: Na čem mi záleží

V politice působím od roku 1996 a vždy bylo mojí prioritou hájit zájmy lidí v místě, ve kterém žiju, a principy, kterým věřím. Jako starosta a krajský zastupitel jsem se pral za zájmy svého města a kraje, jako poslanec podporuji v hospodářském výboru české firmy a v sociálním výboru se snažím pomáhat těm, kteří se ocitli v životní nouzi. Ctím svobodu a právo a věřím, že politika se dá dělat odvážně, důvěryhodně a slušně. Pokud se chcete o mé práci a názorech dozvědět více, jste na správném místě.

Jan Bauer

Zprávy ODS:

Ods Prachatice Hospic