Ing. Jan Bauer, kandidát do PSP ČR - Články a komentáře

Jan Bauer
Ing. Jan Bauer, kandidát do PSP ČR » Články a komentáře

Články a komentáře

V zahraniční politice EU tápe

2011-05-31

 

teroristických útoků
smrtí bin Ládina nepominulo a prostor
pro islámské fundamentalisty
se plíživě otevírá i v arabských zemích,
které jsou zmítány nepokoji
vedenými pod vlajkou demokracie,“
uvedl předseda sněmovního evropského
výboru Jan Bauer v rozhovoru.
Mluvili jsme také o zahraniční
politice Unie, problémech s migrací
a uvažovaných změnách Schengenu.
Když jsme domlouvali rozhovor, nikdo
netušil, že se 1. květen zapíše do
dějin jako mezník v boji proti terorismu.
Jak vnímáte smrt bin Ládina?
Pro mě představuje symbol. A symboly
mají v dnešním světě svou sílu. Je to symbol
konce jedné éry mezinárodního terorismu
a také vytrvalosti Američanů v boji
s ním. Svět se tím ale nezmění, ani nebude
bezpečnější. Těžko mohu posoudit,
zda bin Ládin byl stále mozkem teroristické
sítě, nebo jen figurkou a psancem na
útěku. Jeho nástupci ve vedení al-Káidy
a další teroristické skupiny ale svou činnost
jistě nezastavili. Smrt bin Ládina by
proto neměla vést k podceňování rizika
terorismu a ztráty obezřetnosti. Usámovu
pozici zaujme někdo jiný a bude opakovat
stejné důvody a argumenty, které
dnes již nežijící zakladatel sítě al-Káida vytrvale
šířil. Jeho smrt také posílila pozici
prezidenta Obamy, vítězství ve volbách
mu to ale zdaleka negarantuje.
Bin Ládinova smrt dočasně zastínila
probíhající nepokoje v arabském světě.
Co podle vás přinesou?
Úspěch Američanů dění v arabských
zemích nezastínil. Spíš ho postavil do popředí.
Boj o budoucí sílu islámských fundamentalistů
a teroristů se už dávno nevede
pouze na území Afghánistánu nebo
Pákistánu, ale přesouvá se do dalších zemí
za hranicemi EU. Člověk nemusí být
arabistou, aby viděl, že nepokoje v arabských
zemích pod vlajkou demokracie
otevírají islámských radikálům nebývalý
prostor. Zatím skrytě a plíživě. Nábožensky
vedené násilí například v Egyptě nebo
situace v Jemenu ale ukazují, že důvody
k obavám jsou oprávněné.
Souhlasíte se zásahem v Libyi?
Byl vynucený okolnostmi a v souladu
s mandátem Rady bezpečnosti. Budí ale
řadu otázek. O situaci v arabském světě
mluvíme na setkáních v rámci tzv. Středomořské
iniciativy. Otázka „o co spojencům
vlastně jde“ se tu objevuje pravidelně.
Chceme ochránit libyjské civilisty před
režimními vojáky, jak se praví v rezoluci
OSN? Nebo jde primárně o svržení Kaddáfího?
Rozpor mezi tím, co by bylo dobré
udělat, co povolila Rada bezpečnosti
a co jsme ve skutečnosti připraveni udělat,
je zřejmý. Setrvání Kaddáfího u moci
bude každopádně prohrou Západu.
Osobně se pak nemůžu zbavit pocitu
zklamání z dřívějšího pokryteckého přístupu
některých evropských představitelů
ke Kaddáfího režimu. Potřebu chránit civilní
obyvatelstvo dnes často proklamují
stejní politici, kteří před pár lety s ohledem
na ekonomické zájmy vlastních zemí Kaddáfímu
přátelsky potřásali rukou.
Evropská unie je v zahraniční politice
obvykle kritizována za pasivní
a alibistické postoje. Není ale právě
krize v arabském světě příležitostí
ukázat, že členské země mohou postupovat
společně?
Jistě, evropské státy včetně nás mají
navíc v jednotlivých arabských zemích historické
i ekonomické vazby. Nevěřím ale,
že je toho EU schopná. Společná zahraniční
politika je oblastí, v níž tápe a zdaleka
neplní své cíle. Nechci tvrdit, že členské
státy neumí formulovat společná stanoviska.
V praxi jde ale každý stát víceméně
svou vlastní cestou. Ukázala to i nedávná
marná snaha prosadit odsouzení tvrdého
postupu syrského režimu proti demonstrantům.
V otázce sankcí se pak názory
evropských států rozcházejí úplně.
Mají tedy pravdu ti, kteří význam
společné zahraniční politiky zlehčují?
Vybavuji si celou řadu výroků francouzského
prezidenta Sarkozyho, britského
premiéra Camerona… Řekla ale k situaci
v arabském světě něco de facto unijní ministryně
zahraničí baronka Ashtonová?
Jestli si stejně jako já odpovíte „nevím“,
mluví to samo za sebe. Nechci ale snahu
EU úplně shazovat. Jen bych přivítal racionálnější
přístup.
Nepokoje v arabském světě přivedly
za brány EU tisíce uprchlíků. Francie
a jihoevropské země reagovaly
požadavkem na omezení schengenského
systému. Jak se stavíte k aktuálnímu
návrhu Komise umožnit výjimky
ze Schengenské dohody?
Schengenský systém budovala s vynaložením
velkého úsilí. Jeho korekce by
proto měly být krajním řešením. Zásadně
odmítám jakékoliv opatření, které by vedlo
k omezení svobody pohybu evropských
občanů po zemích EU. Musely by se současně
pozastavit základní smlouvy.
Jak by tedy měla Unie reagovat?
Jihoevropským státům musí Unie poskytnout
potřebnou podporu a výrazně
posílit ochranu vnější hranice Schengenu.
V Bruselu i u nás doma v České republice
bychom pak měli začít vážně mluvit o budoucím
přístupu k migrační politice. Nemusí
trvat dlouho a diskuze omožné „redistribuci“
uprchlíků do všech členských
zemí se může z bruselských kuloárů přenést
na veřejnost. A nelze vyloučit, že
i Česká republika, která má dnes jednu
z nejpřísnějších azylových politik v EU, bude
tlačena k uvolnění dosud dost konzervativního
přístupu k migrační politice.
Není to trochu strašení veřejnosti?
Není, protože Evropská unie nečelí humanitární
krizi na své jižní hranici naposledy.
A příliv uprchlíků z kulturně odlišných
regionů bude pokračovat i do
dalších zemí EU. Otázka jejich integrace je
proto pro budoucnost Evropy klíčová. Situace
v zemích, kterých se uprchlické vlny
zatím dotýkají nejvíce, bohužel ukazuje,
že tradiční evropský liberální přístup
selhává. Je proto třeba hledat příčiny neúspěchu
a poučit se do budoucna. Migrační
politika je dnes vedle finanční stability
eurozóny klíčovým tématem Unie.
Nedávno jste se vrátil ze zasedání
předsedů evropských výborů zemí
Višegrádu. Jak se na případné oslabení
Schengenu dívají naši sousedé?
Máme a asi budeme mít podobné názory,
dokud nenastane nějaká extrémní
situace na vnější hranici Schengenu. Volný
pohyb osob bez hraničních kontrol považujeme
za jednu z těch skutečně pozitivních
změn, které přinesl vstup našich
zemí do EU. V okamžiku, kdy dojde k extrémní
situaci například na ukrajinsko-polské
hranici – byť to nepředpokládám –
povede to jistě i k razantní změně názoru
na řešení tohoto problému.
autorka je tisková tajemnice
poslaneckého a senátního klubu ODS
J. Bauer:

 
Zpět

 

Jan Bauer: Na čem mi záleží

V politice působím od roku 1996 a vždy bylo mojí prioritou hájit zájmy lidí v místě, ve kterém žiju, a principy, kterým věřím. Jako starosta a krajský zastupitel jsem se pral za zájmy svého města a kraje, jako poslanec podporuji v hospodářském výboru české firmy a v sociálním výboru se snažím pomáhat těm, kteří se ocitli v životní nouzi. Ctím svobodu a právo a věřím, že politika se dá dělat odvážně, důvěryhodně a slušně. Pokud se chcete o mé práci a názorech dozvědět více, jste na správném místě.

Jan Bauer

Zprávy ODS:

ODS: Jde o hodiny. Vláda musí mít jasný plán a nesmí lhát. Musí zajistit pomoc firmám, podnikatelům, lidem a sociálním službám

Občanští demokraté žádají vládu, aby podávala pravdivé informace, postarala se o nejohroženější skupinu obyvatel, tedy seniory, a zajistila dostatek ochranných pomůcek pro pracovníky v sociálních službách. ...

více

Pryč s parlamentem, veškerá moc Babišovi!

Jsme ve válce, opakuje při každé příležitosti Andrej Babiš. Jeho marketingoví loutkovodiči vědí, že opakování je způsob, jak se dostat do hlav občanů. Jde o to, aby lidé nemysleli sami. Když přijmou za své...

více

V krizi roste moc státu nad občanem, Babiš po nás chce bianko šek

Ačkoli boj s koronavirem zdaleka neskončil, dopady na ekonomiku se ukazují jako nevyhnutelné už nyní. ODS proto vyzvala vládu, aby přišla s komplexní verzí ekonomického balíčku. Ekonomický expert strany a poslane...

více
Ods Prachatice Hospic